***
Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha,
Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha,
že pro zemské jen dny jsme rozloučeni,
až za hroby to s bohem dání sáhá –
mně po tvém boku místa více není.
Hle všickni proti nám se zapřisáhli,
jich sliby ani věčnost nepromění
a nevyčerpá hněv jich neobsáhlý –
mně po tvém boku místa více není.
Zde lidé skály vstříc nám navalili
jež rostou výše v každém okamžení,
nás mrtvé složí různé do mohyly –
mně po tvém boku místa více není.
Tě sluha boží s jiným k žití spojil
tím slibem, který nezná odčinění –
bůh sám nám, sestro, cesty naše zdvojil –
mně po tvém boku místa více není.
[17]
A v lože své tě cizí vtáhla ruka,
než ta, jež těžká již je ku pomstění,
snad cizí jsou nám i ta naše muka –
mně po tvém boku místa více není.
Má hlava zraje pro žeň smrti časnou,
a srdce mé již v chladný led se mění,
můj krb již ztráven, síly moje hasnou –
mně po tvém boku místa více není.
Můj duch již vše, i tebe nenávidí
Jdijdi, chceš-li v ráj, on mučedníky cení,
já smrt chci, pokoj od boha i lidí –
mně po tvém boku místa více není.
18