Tužba na oko.

František Sušil

Tužba na oko.
Oko, pravé oko, Že mně nechceš sloužiť! Což já přehluboko Musím na tě toužiť! Přeslaba jsouc děva Ze sil nedostatku Sestra tvoje levá Nemůž vyspěť v matku. Chtěl jsem tebe vésti V staré dějů hrady, Bys tam zřelo kvésti Zlata, stříbra sklady. Chtěl jsem tebe vodiť V otců svatých kobky, A tam kde se rodiť Zříti pěvců bobky. 19 Vésti jsem chtěl tebetebe, Kde ta voda prýská, V jejíž tváři nebe S bláhou vší se blýská. Chtělť jsem jíti s tebou V písem svatých háje, Kdež se slasti střebou Předvěkého ráje. Leč jsi ty mou vůli Ošálilo pádně, Život ducha v půly Skrušilo’s mně zrádně. Budu oko na tě Toužiť neustále, Tebou jsem se v chvatě Na zlé octnul skále. Oko, oko milé, Sber se v novou sílu, Propůjč se mně čile Ke zbožnému dílu.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil