72. Pro vlast.

František Sušil

72. Pro vlast.
Zůstaň vlasti věren, byť krev pro ni přišlo vylévať, Buď zbožným vždy věren dávnověkosti mravům. Bývej vezdy včelou, jenž ač zlou schvácena bouříbouří, Pro sladké z těsné ohrady plásty letí. Buď nořičem; z hrudi své jen sličné perly vynášej, A v sličný odkaz otčině své je zanech. Buď ze stříbra zvonem, rozhlásej v souhlasu jemném Věsti mravů zbožných všem kraje svého stranám. Buď Krésem štědrým! ze své pokladny pořáde Na vlast svou z blažných syp dary hojně rohů. Buď sličným v okoličnostech svých úloh Adónem, Ať vlast před cizinou můž honosit se tebou. Leč nejdřív buď Alexandrem, vše zlovášně přemáhej A v podnož skládej všechny udatně Bohu. 112

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil