47. Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,

František Sušil

47.
Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
Leč ten, jenž původ tam z toho béře světa. BlahBlah, kdo v pozemsku žijíc, do nebes pouť v mysli konává, Po smrti šťastně druhý tamto nalezne domov.