47. Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,

František Sušil

Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže, Leč ten, jenž původ tam z toho béře světa. Blah, kdo v pozemsku žijíc, do nebes pouť v mysli konává, Po smrti šťastně druhý tamto nalezne domov.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

761. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 774. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  2. Přání. (Adolf Heyduk)
  3. XLIII. Hlas svědomí. (Josef Hubert Tichý)
  4. Nic.*) (Svatopluk Čech)
  5. Největší přání. (Adolf Heyduk)
  6. 51. Bezednost. (Jan Petr Jordan)
  7. 199. Hojně blaha, skrovně utrpení – (Eduard Just)
  8. ZPOVĚĎ. (Adolf Brabec)
  9. Již svatá lidská důstojnosť (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. Do památníku. (Beneš Metod Kulda)