67. Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá,

František Sušil

67.
Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá, Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá,
A z růží na zeleň trávy přeletno sedá. Takto pojí náděj s vroucnou přesličně se láskou, A věčné se rodí světlo společně z obou. 68. Genus irritabile. Propudliv prý poetův je rod! Přísloví to přichází mně vhod, I ta špetka popouzí mne k hněvu, Nemám-liž já v sobě žílu zpěvů?

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil