135. Calderon.

František Sušil

135.
Calderon.

V tom skvělém sále veškera Se pojí skvostu nádhera; Dle páně mocných rozkazů Hned rodí svět se obrazů; Ta tužba, co ho proniká, Ta kouzlem ráje odmyká; A všady valně divný lesk Se do života leje stezk, Až v sladké vůně oblaku Duch ocítá se v omraku. Řeč jeho sama hudba jest, V něm proudí poesie tresť. To jedno hruď zle ubodá, Že nevládne v něm svoboda.