165. Tam plaje záře nebeská,

František Sušil

165.
Tam plaje záře nebeská,
Tam plaje záře nebeská,
Hle jak jí hora poleská, 203 Zde v úvale jen mhly se strou, A vůkol kryjí půdu tmou. Ta pak jest zloba osudu, Že zář má za klam přeludupřeludu, Kdo za života trvale Jen v temném bývá úvale.