165. Tam plaje záře nebeská,

František Sušil

Tam plaje záře nebeská, Hle jak jí hora poleská, Zde v úvale jen mhly se strou, A vůkol kryjí půdu tmou. Ta pak jest zloba osudu, Že zář má za klam přeludu, Kdo za života trvale Jen v temném bývá úvale.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

672. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 4. Slavěna. (František Palacký)
  2. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi? (František Sušil)
  3. 81. Když je jasen blankyt, dává nebe dvojně se zříti, (František Sušil)
  4. VANDA. (Otakar Červinka)
  5. XLV. Slunko s vroucím zakocháním (Josef Uhlíř)
  6. 363. Co je vertký měsíc u oblohy, (Jan Kollár)
  7. XXXIII. (Karel Sabina)
  8. VE SNÁCH. (Jaroslav Goll)
  9. 19. Změna. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. 145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná (Jan Kollár)