XXXIII.

Karel Sabina

Obláčku, co na výšině Samoten pobluzuješ, Aj, kam tak kvapně soumrakem Zádumčivým putuješ? S tebou se snáší oko mé Na obzoru planoucím; Za tebou bloudí srdce mé, S svým toužením vadnoucím. Tam plyneš, ach, tak samoten Po modré nebes výši; Zdaliž i tvé se toužení V nadhvězdném moři ztiší? Ó, poletuj, až najdeš stan, Kde žele se rozplynou, A pak co slza ovlaž kraj, Kde srdce v prachu hynou.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

177. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi? (František Sušil)
  2. K VĚČNÝM KONČINÁM. (Václav Jaromír Picek)
  3. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  4. Odpověď. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  6. Na její oči. (Josef Wenzig)
  7. 20. Hudba. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  9. 1. Ideálů Říše. (František Palacký)
  10. 44. Byly časy, když jsem duši topil (František Sušil)