XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá,

Vítězslav Hálek

Vy světel zřídla hvězdnatá, když z hloubi své tak hledím k vám, má duše jest jak poďtata, a přec na mysli okřívám. Neb vy jste věčnost, spřízněny tím klidně krásným mihotem, bez sporu, stálé, blaženy i blažící svým životem. A já jsem bytost, schvácená na délku několika jar, tu v žal, tu v slast potácená jen bublina, letící v zmar. A jsem si sotva pohádkou, ni sobě nerozluštěný, dech činy mé, i s památkou do věkův bouří puštěný. A přec mi jest, že duši mé tak příbuzny jste, nejsladší: či sestry mé, či hvězdy mé – však o vás že jsem bohatší.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

307. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hvězda útěchy. (Eliška Krásnohorská)
  2. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  3. NEHYŇ MI. (Josef Václav Frič)
  4. Na hvězdy. (Václav Jaromír Picek)
  5. Stance. (Adolf Heyduk)
  6. 206. Milená hvězda mi vzplanula (Eduard Just)
  7. Hvězda. (Anna Vlastimila Růžičková)
  8. Orel. (Josef Václav Frič)
  9. MÁJ SLADKÝ. (Bohdan Kaminský)
  10. Nuže, pěvče, pohov duši, (Adolf Heyduk)