K VĚČNÝM KONČINÁM.

Václav Jaromír Picek

Hory, hory valné, Hory modrodalné, Vy jste obraz touhy mé: Jak vy tam se pnete, Věčný ráj kde kvete, Tak můj k hvězdám duch se pne. Moře, moře tiché, Prosté bouře liché, Tys tajemství obrazem: Jak ty věčně skrýváš, Co ve lůnu míváš, Tvorce tak ples v nebi svém. Nebe, nebe jasné, Jehož lesk nehasne, Ty jsi obraz lásky mé: Jak tam věčně září Slunce vlídnou tváří, Tak má láska pro tebe.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

270. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA HORY. (Václav Jaromír Picek)
  2. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  3. Na hvězdy. (Václav Jaromír Picek)
  4. XXXIII. (Karel Sabina)
  5. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  6. 44. Byly časy, když jsem duši topil (František Sušil)
  7. Vzdálená. (Anna Vlastimila Růžičková)
  8. Obraz nebes. (Adolf Heyduk)
  9. Jarní pozdrav. (Miloš Červinka)
  10. Žalm. (Boleslav Jablonský)