Obraz nebes.

Adolf Heyduk

Jak rád mám, moře, tvoje vlny a perlovitý jejich květ, v němž svatá zrodila se krása, jíž v nebe unášen je svět. Jak rád mám blankytnou tvou hloubi, ten obraz nebes tajemných, kde duch náš věčností se snoubí – a obraz očí dětí mých.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

332. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 3. Děvo drahá, moje žití, (Josef Kuchař)
  2. 44. Byly časy, když jsem duši topil (František Sušil)
  3. K VĚČNÝM KONČINÁM. (Václav Jaromír Picek)
  4. 1. Ach, kde jsou ty krásné doby (Josef Kuchař)
  5. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  7. LXXV. Tamo růže kde nevadlé (František Ladislav Čelakovský)
  8. Žiji tiše, blaze, (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. DĚTEM (Adolf Heyduk)
  10. Tvé oči. (Anna Vlastimila Růžičková)