169. Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,

František Sušil

169.
Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,
Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,
Když mezi slunko a zem vstoupne za vetcha měsíc. Tak pouhá člověctvu nemůž tuto svítiti pravda, An mezi pravdu a zrak pleť svoje stíny vrhá.