169. Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,

František Sušil

Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží, Když mezi slunko a zem vstoupne za vetcha měsíc. Tak pouhá člověctvu nemůž tuto svítiti pravda, An mezi pravdu a zrak pleť svoje stíny vrhá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa

203. báseň z celkových 203

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NIC A NIKDE (Arnošt Procházka)
  2. PO BOUŘI. (Adolf Brabec)
  3. Bratr Jan Augusta na Křivoklátě. (Emanuel Miřiovský)
  4. ANDĚL. (Svatopluk Čech)
  5. PRAVDA. (Svatopluk Čech)
  6. Z bouřlivých dob. (Karel Leger)
  7. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  8. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  9. PASTVA. (J. B. Polom)
  10. EVROPA. (Svatopluk Čech)