215.
Tamtoť lípa lepá vonné porozestřela větve,
Tamtoť lípa lepá vonné porozestřela větve,
Posvátné bleská v chládku se kříže dřevo.
Pod ním panna klečí, modlí se ku Pánu pobožně;
Vládce, k němuž se nesou, jen vzdechy tyhle slyší.
Jemný líbě slavík nad ní na větvi usednul,
V sladkém rozléhá proudu se pěvce klokot.
Zdaž ptáček přiletěv zahudá proto takto milostně,
Že z děviných se retů zdá jemu hudba plynouť?
V dáli potok šplouná a hovor jeho vnímati mílo,
Panně hravý líbá prosby od usta zefyr.
Jak se to krásně hodí, souhlas jakový se tu drouží?
Vsaď jen růže a hned ráj se ti zdáti bude.
214