231. Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,

František Sušil

231.
Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec, Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,
 Tknou v běhu rychlotokém sotva se půdy nohy. JestJest, jako roztopená by ocel koni proudila v žílách, A v kopytách démant mocně tvrdý mu tuhl. Hedbávné mile plápolají po hlavě mu hřívy, Ohně z očí, z nozder, z noh jemu ohně srší. Stříberným leskem se ohon do větru ponáší, JízďaJízda není to, to let ve vzduchu jesti ptačí.

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil