231. Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,

František Sušil

Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec, Tknou v běhu rychlotokém sotva se půdy nohy. Jest, jako roztopená by ocel koni proudila v žílách, A v kopytách démant mocně tvrdý mu tuhl. Hedbávné mile plápolají po hlavě mu hřívy, Ohně z očí, z nozder, z noh jemu ohně srší. Stříberným leskem se ohon do větru ponáší, Jízda není to, to let ve vzduchu jesti ptačí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

178. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JEZDEC. (Josef Holý)
  2. Kde ten zdroj? (Adolf Heyduk)
  3. PAMÁTKA NEJDRAŽŠÍ. (J. B. Polom)
  4. * * * Smutnými doubravami bez konce jel na vychrtlém koni – (Fred Grygar)
  5. EJA HÚJ! (František Táborský)
  6. Záletný pán. (Josef Václav Sládek)
  7. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Věrný pes. (Václav Antonín Crha)
  9. Koníček. (Josef Václav Sládek)
  10. Námluvy. (Adolf Heyduk)