14. Připadává druhdy smutná chvíle,

František Sušil

14.
Připadává druhdy smutná chvíle,
Připadává druhdy smutná chvíle,
V nížto mysl celá vrávorá, An jí všechna mizne podpora, A duch nyje v hořkých dumách kvíle.
Za krev proudí hoře v každé žíle, Pocit bláhy v duši okorá, Budoucno pak věčná závora Zamyká nám v nepřemožné síle. Což tu činiť? Odkud dostať vesla, By hruď zlým se šťastně mořem nesla, A si vedla jako věčná skála? Tu chval Boha. Vyšlá z úst tvých chvála Zbaví tebe neblahé té můry, A tvé zkvetou věčným blahem zvůry. 18