16. Přes života toho bouřné moře

František Sušil

16.
Přes života toho bouřné moře
Přes života toho bouřné moře
V ustavičných lítých chomolech, Na pouhých jen pravdy klamolech, Putovali lidé plni hoře.
Nesvítila nižadná jim zoře; Kde loď ploula po svých úkolech, Houdla žalost v trudných hlaholech, A vál vichor krutě v plné vzdoře. Nám však lepší dostalo se sudby, Sešel lodník, koráb ustavil, Ku plavení maják upravil. Otaveni zvuky božské hudby Plavíme se prostřed litýchlítých davů V nové světy šťastně do přístavu. 20