34. Ober sobě druhdy závěť tichou

František Sušil

34.
Ober sobě druhdy závěť tichou
Ober sobě druhdy závěť tichou
K oddechnutí od zlých vichorů, A tam přičiň sobě závoru, Před radou bys jist byl světa lichou.
Takto vládna mocně nad ulichou, S marným světem buda v odporu, Z posvátného s Bohem hovoru Pro duše važ sílu živodychou. Violka-liž, růže, lílije O soukromém tichu nežije? Na horách-liž nevrou hromův hněvy? V tichu nočním nebe divy jeví. V hluku lidé pro nebe jsou hluši, O samotě Pán jen mluví k duši. 38