40. Římský jazyk – vtělená to žula,

František Sušil

40.
Římský jazyk – vtělená to žula, Římský jazyk – vtělená to žula,
 Ustálený, mohútný to hrom, Majestátný chrabrosti to dom, Bystřina to z bradel vyplynulávyplynulá. Obelisk to, jejž dlaň vládná snula, Dub to vzrostlý každou větví v strom, Ze skal vyšlý orel kostilom, Meč, jejž sudba v blesků výhni skula. Vytrysklý to z ohně ducha pramen, Leč mu církev přitlumila plamen; Křestem církve skrotla jeho síla. Vestalky jej toga přiodíla. Tudy sponu vnímáš v něm všech tonů Od vnad lyry do veleby zvonů. 44

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil