61. Od lidské se vzdálil od veleby,

František Sušil

61.
Od lidské se vzdálil od velebyveleby, Od lidské se vzdálil od velebyveleby,
Kdo se k plesu má neb ku pláči, Právě jak se nebe obláčí, Ku přírodě chodě na pochleby. Kdo v tom hodláš rovnati se nebi, Nečiň, jak když v divém chomáči Černá bouř se po něm roztáčí, A blesk siká zlobně v zemské žleby. Aniž bývej jako lehké mraky, Jenžto škádlí patřitele zraky Prázně nebes prosahujíc dláhu. Ty zříť v sobě dávej nebes bláhu, Podob nebe, když se směje z modra, Ať jest z tebe každá duše bodra. 65

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil