65. Žely vedu, že tak mého ducha

František Sušil

65.
Žely vedu, že tak mého ducha Žely vedu, že tak mého ducha
Obmyslela chudo příroda; Neblahá ta často nehoda Jako káně útrobnútrobu mi kuchá. Kdo vlásť můž, když berla jeho krucha? Kdož se bojí, když meč nebodá? Střepinám se nikdo nepoddá, Aniž zrakům zlíbí step se suchá. Leč ty stesky k nebi nerunou, By mne osud zdobil korunou: Ty má vlasti, předmět jsi mé tužby; Kéž dle srdce ti zdíť mohu služby! Kéž ti snésti vítěznou moc s hůry, By tvou slávou zněly světa zvůry. 69

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil