69. Zdráva budiž, chloubo svého lidu,

František Sušil

69.
Zdráva budiž, chloubo svého lidu,
Zdráva budiž, chloubo svého lidu,
Ve vesnické skrytá tišině! Tobě se jak zrakům věštkyně Ukázala pravda v jasném vidu.
K odvratu jsem pyšných vraha kydů Sbíral písně po své otčině, Any se tu na mne lotryně V pošetilém vyřítily rydu. Ty jsi pravdy vztyčíc korouhev Nebála se ve stříc postaviť: Národ chce on, řeklas, oslaviť. Takto vešlo všemu světu v jev: Prostá žena pravdy našla stopu, Vzdělanci když tměli v nepochopu. 73