95. Zdrávas kněžno, do té naší země,

František Sušil

95.
Zdrávas kněžno, do té naší země, Zdrávas kněžno, do té naší země,
 Vítej jasné světlo severné, Vítej luno v záři stříberné, Jenž nám k slasti vyskytla se jemně! Milovalas tehdá naše plémě, Když vrah lál mu v řeči rozverné, A syn vlastní v zášti bezvěrné Uvaloval na ně potup břémě. I kněz zhrdal jeho jazykem Za zlým chodě světa za zvykem! Tys tu stála nevýslovně výše. Učila’s se řeči lidu tíše, Žádných závad nevážilas draze, Abys lidu mohla činiť blaze. 99

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil