104. O již věnce na rakev mu noste!

František Sušil

104.
O již věnce na rakev mu noste!
O již věnce na rakev mu noste!
Již zrak jeho k smrti zhubeněl, Sejcovou již písní obvěněl, Nezbývá leč klást jej v navi prosté.
Takto křičí naši dávní hosté Mníce, že náš národ zkameněl, A duch jeho,jeho že již zdřevěněl, Rozmarýn že na rovu mu roste. Ó jak sbírá ze snů vrah si těchu! Vidí tmu, kdež jasné světlo hoří, Vidí poušť, kdež nový ráj se tvoří. Zmladlo znova staré plémě Čechů, Hanba pro vás patřiť na to želmo, Hanba pro vás chovať hněvu bělmo. 108