105. Hlásá svět co slovo sebou jasné,

František Sušil

105.
Hlásá svět co slovo sebou jasné, Hlásá svět co slovo sebou jasné,
 Že můž Múza lidi omladíťomladiť, A tu škodu jemu nahradiť, Že mu s věkem radost mysli hasne. Řeč ta vyšla z duše nevěhlasné, Múza můž hruď slastně naladiť, Leč zda může hořec osladiť, Mrtvolám-li můž dáť sily spasné? I kdo Múzám s myslí věrnou slouží, Jak kdys Orest bývá v půhonu Od stařeckých týrán demonů. Jenom toho zlý trud neusouží, Kdo zrak maje upnut na Sionu Tajům jeho slouží do svých skonů. 109

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil