106. Blaze bývá na přírody lůně,

František Sušil

Blaze bývá na přírody lůně, Když se celá vesnou rozkochá, A když s nebe každá rozsocha Oplynula sladkým medem vůně. Milo vládnouť na mohútném trůně, Milo kráska baví jinocha, A když moře bouřně nehrochá, Milo kálať valy krotké tůně. Leč vše rovno květům od korálů, Jenžto vzduchem utrpují spálu Sličny jsouc, jen když je moře stápí. Leč to vše slast neuhájí sápí, Ty jen slasti plíseň neuhnětá, Jenž nám plynou v zdroji z Nazareta.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

507. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na plese. (Josef Kuchař)
  2. 197. V moři časův časy minou, (Eduard Just)
  3. Violinka. (Josef Jaroslav Langer)
  4. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi? (František Sušil)
  5. Básník v ohradě. (Šebestián Hněvkovský)
  6. 69. Vlast v minulosti. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. 1. Milosti, tys nejvonnější (Jaromír Březanovský)
  8. Do výše vzletni... (Vojtěch Pakosta)
  9. TOUHY (Karel Dostál-Lutinov)
  10. XIII. Z vás co rozkoš se usmívá, (František Ladislav Čelakovský)