197. V moři časův časy minou,

Eduard Just

V moři časův časy minou, vadnou květy, rychle hynou; v písek sypký rozpadá se skála pevná, věkům vzdorná: v nehynoucí ale kráse skví se láska nerozborná, láska, jejíž heslo zní: Stálé, věrné přátelství! Heslo to jak hvězda skvoucí, jak meteor nehynoucí sviť nám ve životě časném, bychom milujíce sebe, na vzájem ve světle jasném znali se a zde již nebe nalezali heslem tím: stálým, věrným přátelstvím!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

317. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na plese. (Josef Kuchař)
  2. 106. Blaze bývá na přírody lůně, (František Sušil)
  3. MARNÉ SNAŽENÍ. (Karel Sabina)
  4. Život člověka. (Matěj Havelka)
  5. TOUHY (Karel Dostál-Lutinov)
  6. IX. SLOKY K SŇATKU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. 34. Česká řeč. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Rajská růže. (Vincenc Furch)
  10. Dvě ženy. (František Sušil)