109. Blaha tvého osnovy již řednou,

František Sušil

109.
Blaha tvého osnovy již řednou,
Blaha tvého osnovy již řednou,
Již dej Polsko výhost pověrám, Nesluší ti lipěť k příšerám, A s jich hráti tlupou se šerednou.
Puká srdce, bolem líce blednou, Pohlédám-li ke tvým mezerám, Utíkám se k svatým pečerám A pláč leji pro strast pro bezednou. Hledáš květů, leč jde tobě v jev Místo nich jen synů tvojich krev, A zlý oheň padá do tvých chrámů. Nevykopuj ach si sama jámu! Běda, když kdo sebeklamem stoná, Nevyhnutně neduhem tím skoná. 113