120. Manifest 20. sept. 1865.

František Sušil

Vzešlo jaro nad vlastenskou zemí, Věčných svobod vztýčen nad ní znak, Ale starý nepřestával drak Oheň z tlamy soptiť mocmi všemi. Otřásal on hradby naší zděmi, Znova střel se krojem smutku mrak, Znova v slzách potápěl se zrak, A bol ducha zmoh se přeholemý. Pozřel vladař – rozprchla se mračna, Vyšlo slovo – zaplésala země, Jak muž jeden vstalo celé plémě. Po třetí teď pravda zní všem zračná: Vzala za své křivolaká správa, Císař znova vztýčil berlu práva.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

205. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Šebestián Hněvkovský)
  2. None (Šebestián Hněvkovský)
  3. Sokolu. (Emanuel Züngel)
  4. Čáka vlasti. (Šebestián Hněvkovský)
  5. Soumrak v oudolí u Žebráku. (Šebestián Hněvkovský)
  6. Podletí. (Šebestián Hněvkovský)
  7. 130. Znášli hlas ten přezázračné moci? (František Sušil)
  8. Umělý Milek. (Martin Alexander Přibil)
  9. Točník. (Šebestián Hněvkovský)
  10. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)