135. Luno, stará panno, vždy jsi mlada

František Sušil

Luno, stará panno, vždy jsi mlada A vždy jeden jevíš k zemi kruh! Ó jak sličně na háj, hory, luh Ten tvůj leskot stříbrokvětý padá. Čím to tytýž potuchá tvá vnada? Strádáš-li to pro předešlý dluh? Ovládá-li tě zlý jakýs duch? Či tě stará jakás hněte vada? Stará panna u nás v posměchu, Aniž ji jak tobě v potěchu Slunko zkřísí opět z vetechu. Leč vím, panny, o zázračné záři, Jížto mladne všechno ženské stáří, Zbožnost to, jenž vládla v Boží Máří.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

229. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 51. Bohověda jak v té klesla době! (František Sušil)
  2. Lílije, vy děvy milostkvoucí! (František Sušil)
  3. Nadšení. (Ladislav Quis)
  4. 133. Dvě se krásky projevují mládci, (František Sušil)
  5. Dítko. (Vilém Ambrož)
  6. 2. Ústraň. (František Sušil)
  7. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  8. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  9. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  10. XVIII. Školám odnárodňujícím. (Jan Vřesnický)