143. Cítím opět, citím rájskou bláhu,

František Sušil

143.
Cítím opět, citím rájskou bláhu, Cítím opět, citím rájskou bláhu,
 Spadla s duše smutkův závěsa, Vešla proudně do mne nebesa A mně svěží mořem slasti žáhu. Ukojenu mám teď všechnu báhu, Nechť svět celý semnou zaplesá, Pozveden jsem nad hvězd tělesa, Znám již jistou do nebeska dráhu. Kdož tvou svátost, Pane, pochopí, Milosti kdož hojné zátopy, Jimiž blažíš duše sluhů svojich? Kdo se spájel v svátosti té zdrojích, Do poslední za ní krůpěje Veškeru krev svoji vyleje. 147

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil