152.
Velkým vládneš majetností lánem,
Velkým vládneš majetností lánem,
Z věčného jenž jdou ti ze zdroje;
Co svět má, klásť můžeš za svoje,
Zem i nebe zovou tebe pánem.
Pro tě slunko vzchází skorým ránem,
Pro tě hvězdy strou zář pokoje,
Pro tě zem své strojí vývoje;
Mocnějším kdož můž býť velikánem?
Vládni, vládni, volá všecko tobě,
Nebe, zem, svět, lidstvo, vodu, umu,
Čest i hanu podrob mužně sobě.
Vše skloň duchu, všecko ducha skumu
Od střev země až tam nad oblohu,
Jen sám sebe podrob z cela Bohu.
156