160. Odkaď šepty milostné ty vanou?

František Sušil

160.
Odkaď šepty milostné ty vanou? Odkaď šepty milostné ty vanou?
Nebe-li šle zemi blahou věst, Že již opět usmířeno jest, Že zášť byla jalovou a planou? Zemi ve snách vánky ty se manou; Vnímá, chvěje slastí se jak tresť, A již vstává ze sna naručest, Námluvy již s nebem v mysli tanou. Chvátá vesna, svatka přemilostná, Svatbu chvátá strojit pro přírodu, A zve celé tvorstvo k tomu hodu. Proud s hor spěchá, z půdy kvítí pučí, Ze všad zřít jde hostův tlupa skvostná, Jak jdou zem si s nebem do náručí. 164

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil