166. Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,

František Sušil

166.
Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,
Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,
Vichor zuří silou přestrohou A zlou půtku vede s oblohou, Ty předc jdeš i za těch hrozných sněhů.
Takto-liž ty útlou naši něhu Odplacuješ vzdorou nebohou? Otec, sestra, bratři nemohou Zadržeť tě v rychlém od nás běhu? Svítí ovšem tobě slunko leskno, Všady perly tvoří pro tebe, Avšak bude tebe předce teskno. S vesnou mladou zima krutě sočí, Sněhy tají vedrem od nebe; Netekou-liž řeky to z tvých očí? 170