168. Již se opět zamračilo nebe,

František Sušil

Již se opět zamračilo nebe, Již jde na mne zas ta tesknota, Která postať mého života Jak kdys káně Promethea střebe. Léto pálí, a mne v duši zebe, Záře slunka jasně leskotá, A mne jímá černá mrákota, Jakby v hruď mou vlilo peklo sebe. Kdož tmu zjasní, mraky vyhoulí, Kámen těžký z ňader odkoulí, Dýku vyrve, co mé nitro hlodá? Ó jen trp! Nes bol, co hruď ti zbodá, Pamatuj, jak častokrát jsi hřešil, A ty chceš, by Bůh tě vezdy těšil?

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

255. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. Paní srdce mého. (Alois Škampa)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. De monte sacro. (Xaver Dvořák)
  5. LXVI. V moje smutné, pusté žití (Jaroslav Vrchlický)
  6. ŽIVÝM I MRTVÝM. (Bohdan Kaminský)
  7. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Písni. (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  10. Orion. (Jaroslav Vrchlický)