168. Již se opět zamračilo nebe,

František Sušil

168.
Již se opět zamračilo nebe, Již se opět zamračilo nebe,
Již jde na mne zas ta tesknota, Která postať mého života Jak kdys káně Promethea střebe. Léto pálí, a mne v duši zebe, Záře slunka jasně leskotá, A mne jímá černá mrákota, Jakby v hruď mou vlilo peklo sebe. Kdož tmu zjasní, mraky vyhoulí, Kámen těžký z ňader odkoulí, Dýku vyrve, co mé nitro hlodá? Ó jen trp! Nes bol, co hruď ti zbodá, PamatujPamatuj, jak častokrát jsi hřešil, A ty chcešchceš, by Bůh tě vezdy těšil? 172

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil