169. Muže znám – to anjel prostý vrásky,

František Sušil

169.
Muže znám – to anjel prostý vrásky,
Muže znám – to anjel prostý vrásky,
Duše jeho rovna jezeru, Když se nachem leskne k večeru A lesk ten jest oblesk boholásky.
Skvost jej zdobí velekněžské pásky, V přebohatém Christus rozměru Vylil na něj milost veškeru, I jdou z něho stále veleb hlásky. Lásku napsal na svou korouhev, Lásku Páně všady hlásal v jev, Ducha stále v Božím světle koupal. V zemské lány duchem zřídka stoupal; V hrudi sad má, z tad dme Bohu vůně, A jak zde kdys, bydlí Christu v lůně. 173