178. Toť to moře, to cíl mojich tužeb!

František Sušil

178.
TotToť to moře, to cíl mojich tužeb!
TotToť to moře, to cíl mojich tužeb!
To ten obraz nekonečných věků, Sídlo klidu, těchy, hrůzy, vztěku, Oblast tajin, skvostů sklad, svět kružeb.
Země k službám šle mu hejno družeb, Jenž daň nesou v radostném mu jeku, V sličném zas to po královsku vděku Zemi déšť šle na uznání služeb. Ó ty moře, labyrinte divů, Kolik ve tvém mocném prostoru Nakupeno různých odporů? Koho neshroní moc tvojich plyvů? Uzřev tebe, v úžas jsem se hronul, Nice sklonul, v nekonečnu tonul. 182