182. Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!

František Sušil

Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha! Nebes Pán naň dary všechny vlinul, Co kdy jimi člověk tuto slynul, Co kde vzácná v něm stan měla vloha. Byl hruď přísná, ke všem zlobám strohá, Kam jen kynul, blud a nemrav hynul, Kam se šinul, ihned zlořád minul, Ráj tam zkvítal, kde šla jeho noha. Čirý oheň byla jeho řeč, Slovo jeho – obousečný meč, Mysl propast, vůle byla skála. Snaha jeho – věčná Boží chvála. Hlas byl hrom, hled – blesk, byl vichor chůze, Toť byl peklu k nevýslovné hrůze.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

41. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. NEPOSKVRNĚNÁ. (František Kyselý)
  4. 83. Ráj. (František Sušil)
  5. Advent. (Vilém Ambrož)
  6. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  7. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  8. 33. Tíží hruď mou povinění mnohá; (František Sušil)
  9. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)
  10. Břímě velké Bůh nebeský složil (František Sušil)