182.
Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!
Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!
Nebes Pán naň dary všechny vlinul,
Co kdy jimi člověk tuto slynul,
Co kde vzácná,vzácná v něm stan měla vloha.
Byl hruď přísná, ke všem zlobám strohá,
Kam jen kynul, blud a nemrav hynul,
Kam se šinul, ihned zlořád minul,
Ráj tam zkvítal, kde šla jeho noha.
Čirý oheň byla jeho řeč,
Slovo jeho – obousečný meč,
Mysl propast, vůle byla skála.
Snaha jeho – věčná Boží chvála.
Hlas byl hrom, hled – blesk, byl vichor chůze,
Toť byl peklu k nevýslovné hrůze.
186