164. Jinoch k staré nevěstě.

Matěj Josef Sychra

164. Jinoch k staré nevěstě.
Bylbych věru! hloupý jak vůl, Kdybych sloužil tobě za hůl, Poslouchal tvé odkašlání, Hřmotné, zlostné hubování. Provdati se žádáš? nač to? Že máš nalichvené zlato? Tím se nedám nikdy splesti, Neb v něm vězý špatné štěstí. S ním se odá jenom blázen, Když chce míti horkou lázeň. Koho svrbí příliš kůže, Ten sy tebe vzýti může. Ať sy pod břemenem stejská, Umřešli, ať sobě vejská: Já však volím sobě chudobu, A s ní mladou hezkou osobu, Kteráby mi živobytí Láskou chtěla osladiti. A tím dávám tobě kvinde, Hledej blázna sobě jinde.