Nestálost života lidského.

Bohuslav Tablic

Nestálost života lidského.
StělStel se v cestu ružinka, Strast buď zapuzena, Píď den času malinká,malinká Jest nám vyměřená, Ráno malý Sameček Do hry ještě běží, 59 Večer krásný chlapeček Na márách již leží. Ráno Bětka milostná V tancy ještě skáče, Večer mátě žalostná Nad nemocnou pláče, Na zejtří pak truchlivá Jí již hrana hlučí, Na hřbitovu plačlivá Písnička jí zvučí. Nánka s krásným ženíchem sobáši dnes jede, Na svadbě ho se smíchem Do minétu vede: Ale sotva jasná zář Zemi vratila den, Ružová ji zbledla tvářtvář, Smrtí sklíčil ji sen. Dokud tluče slavíček, Slyšte zpěvy jeho, Dokud voní hřebíček,* Snažně trhejte ho, Brzo ptačat líbezné Utichnou nám hlasy, ——— * Hřebíček Cžechům karafiat, některým Slovákům y klinec sluje. 60 V starosti nám žalostné Skvetou hlavy vlasy. Dokud kvete ružinkaružinka, Věnce sobě pleťte, Dokud mladá děvčinkaděvčinka, S ní se těšit hleďte; Smrt se náhle přiloudí, Kosou svou nás raní, K hrobu všecky osoudí,osoudí Nemilostnou zbraní.

Kniha Poezie 1 (1806)
Autor Bohuslav Tablic