Bože, tys mne duší nesmrtedlnou obdařil,
Obych drahé hřivny lehkomyslně nezmařil!
Ty sy povolal mne k svaté službě na svět,
Nedej, by mi zvadl v hříších života květ.
Rozumem a vůlí svobodnous mne ozdobil,
Dals mi svaté slovo, bych se Tobě podobil,
Spasení své duše s horlivostí hledal,
Světským marnostem se k zlému svésti nedal.
Mistrovskýms mne tělem poctil z pouhé milosti,
Jehož každičký ud hlubina jest moudrosti,
Tebou samým stojím na své zemské štacý,
Tebou vytrvávám pod břemenem pracý.
Buduli vždy pilen slova tvého svatého,
V nenávisti maje obcování hříšného,
Neokusým kříže, ješto z hříchu plyne,
Tisýcnásobná mne bída jistě mine.
Buduli své udy k prácy vynakládati,
O denní se pokrm nemám trudně starati,
Jen tebe oň prosyt, ač znáš, co mi třeba,
Dobrota tva pilným požehnává chleba.
Kdo s Tvým požehnáním opatrně šafáří,
Nemrhaje statku, šťastně se mu podaří,
Mírně, středmě živ jsa, hladem nemám mříti,
K nuzným stále štědrý, budu živnost míti.
Ač syc někdy uzkost na pobožné přicházý,
U Boha v ní pomoc věrný Křesťan nacházý,
Dobré svědomí ho v kříži potěšuje,
Hojněji mu to zas Pan Bůh nahrazuje.
Kdybych však se spustil pilné práce s lehkostí,
Bohu sloužit nechtě, živ byl v prostopašnosti,
Těžká nouzeby mne s mými neminula,
Drahá duše máby s tělem zahynula.
Cele tedy, Pane, douffám v tebe samého,
Tobě oddávám se k věrné službě celého,
Tys můj dobrý otec, ty mne opatruješ,
Ty mne dary svými štědře korunuješ.*