Moudré darů božích vynakládání.

Moudré darů božích vynakládání.
Bože, tys mne duší nesmrtedlnou obdařil, Obych drahé hřivny lehkomyslně nezmařil! Ty sy povolal mne k svaté službě na světsvět, Nedej, by mi zvadl v hříších života květ. Rozumem a vůlivůlí svobodnous mne ozdobil, Dals mi svaté slovo, bych se Tobě podobil, Spasení své duše s horlivostí hledal, Světským marnostem se k zlému svésti nedal. Mistrovskýms mne tělem poctil z pouhé milosti, Jehož každičký ud hlubina jest moudrosti, 57 Tebou samým stojím na své zemské štacý, Tebou vytrvávám pod břemenem pracý. Buduli vždy pilen slova tvého svatého, V nenávisti maje obcování hříšného, Neokusým kříže, ješto z hříchu plyne, Tisýcnásobná mne bída jistě mine. Buduli své udy k prácy vynakládati, O denní se pokrm nemám trudně starati, Jen tebe oň prosyt, ač znášznáš, co mi třeba, Dobrota tva pilným požehnává chleba. Kdo s Tvým požehnáním opatrně šafáří, Nemrhaje statku, šťastně se mu podaří, Mírně, středmě živ jsa, hladem nemám mříti, K nuzným stále štědrý, budu živnost míti. Ač syc někdy uzkost na pobožné přicházý, U Boha v ní pomoc věrný Křesťan nacházý, Dobré svědomí ho v kříži potěšuje, Hojněji mu to zas Pan Bůh nahrazuje. Kdybych však se spustil pilné práce s lehkostí, Bohu sloužit nechtě, živ byl v prostopašnosti, Těžká nouzeby mne s mými neminula, Drahá duše máby s tělem zahynula. 58 Cele tedy, Pane, douffám v tebe samého, Tobě oddávám se k věrné službě celého, Tys můj dobrý otec, ty mne opatruješ, Ty mne dary svými štědře korunuješ.*