Cžlověk v obrazu růže.

Bohuslav Tablic

Cžlověk v obrazu růže.
Vizte, jak tam růžička Krásné Panně vstříc se směje, Jak se rosná perlička Na listečku jejim stkvěje, Jaká chutná její vůně! Rdí se, jak král na svém trůně. Než ach! krásná barvička Brzynko se její mění, Přelíbezná vůnička Obracý se v znechutnění. Když list její horkem svadne, Z mlade ratolístky padne. 27 Člověka táž způsoba! V mladosti se krásou stkvěje, Tvaři jeho ozdoba Radost v srdce všechnechvšechněch leje, Čerstvá barva, oči jasné,jasné Činí mladé lidi krásné. Člověk sešlý starostí,starostí Celičký se proměňuje, Bystrých očí jasnosti Pozbývá, sluch utracuje, CervenostČervenost se v bledost mění, Líbý pohled v zošklivění. Když pak vyjde z těla duchduch, Člověk béře porušení, Krása obrácy se v puch, Jasnost očí v zamračení, Na něj pohledět jen strach! Posléz rožsýpározsýpá se v prach.