Pláč mládence nad zesnulou milenkou.

Bohuslav Tablic

Pláč mládence nad zesnulou milenkou.
Celá ves se shromážďuje V pěkném řádu k posvíckám, Všecko plésá, prospěvuje, Jenom já se rmoutím sám, Pro mne hry a tance není, Smíchu –, jenž byl vezdejší – Nenavidím, místo pění Práce jsou mi milejší. Milenky mé smrt mne raní, Jak ji zabudnouti mám, Jakový sem poklad na ní Měl, ach! já to dobře znám. 101 Bylať, jako holoubátkoholoubátko, Jiným neublížila, Ctnostně žila neviňátkoneviňátko, Až se ves z ní těšila. Líčka měla okrouhloučka, Krásná, jako broskvičky, Černé oči, červenoučká Usta, jako střešničky, Pohlédlali na někohoněkoho, Hned ho láskou pojala, Nemohl snésti žádný toho, Když se komu zasmála. Jak sem ještě v Májový den Vesele s ní tancoval, Do samého večera jen Hral sem se sní, radoval. Tu mi širák s hlavy sňala, Zelenou krom nadání Stušku* mi naň uvázala, Byloť milé dívání. Když já líbal děvče v ten čas, Kdoby byl mohl mysliti, ——— * Čechům sluje pentle, pentlička, ale zněmčilezněmčile, stuška,stuška slovenštěji zní. 102 Žebych stušku zelenou zas Musyl s florem změniti. Na širáku nebudeš mém Milá stuško šustiti, Zložit tebe v zármutku svém Musým, za flor změniti. Hřbitov za místečko sobě Nejmilejší vyvolím, Večer, Aničko, sem k tobě K hrobu přijdu udolím. Majorány s jiskřičkami V hojnosti naň naseji, Černý křížek s rytmičkami V prostředu stát musejí. Myrtový se v našem chrámě Věnec na stěně má stkvít, Zelenou tu stušku dáme K památce naň zavěsyt. Budu proti věncy tomu Na kázáních seděti, S slzami v tom božím domu Na ten věnec hleděti. Až se posléz splní žádost Srdce mého jedinká, 103 Že mne smrti v věčnou radost Přivede k ní hodinka.