Zpěv na památku Jeho cýs. král. Jasnosti Františka Prvního dědičným Rakouským cýsařstvím zvelebení.*

Zpěv na památku Jeho cýs. král. Jasnosti Františka Prvního dědicnýmdědičným Rakouským cýsařstvím zvelebenízvelebení.*
Bože, jenž sám od věčnosti Nejslavněji kraluješ, ——— * Tento zpěv r. 1804 dne 7. Října, aneb v Neděli XIXXIX. po Sv. Trojicy v chrámě evanj. 123 V jasném světle na výsosti Trůn máš, všecko zpravuješ, Vyslyš písní nábožných hlas V nastalý nám radostný čas, Zahřej naše vnitřnosti Ohněm božské milosti. Ty se v jasném sluncy třpýtíš Každodenně přejasně, V měsýčku nám v nocy svítíš, Dělíš světla překrásně, V hvězdách stkvěješ nám se míle, Kveteš v kvítí jarní chvíle, Libou vůni vydáváš, Vždycky s námi zůstáváš. ——— Skalickém před kázáním zpívaný spolu y s jinou po kázání zpívanou písní,písní po prvé v Uh. Skalicy pod tímto tytulem tlačen byl: TE DEUM LAUDAMUS t. jj. Chvály Boží za příčinou Jeho Jasnosti cýs. král. Františka Druhého dědičným Rakouským cýsařstvím zvelebení. V Uherské Skalicy vytištěné u Frant. Xaverya Škarnycla. v 8u. 8 stran. Teď se pro nedostatek exemplářů tohoto spisu, na žádost milovníků duchovních zpěvů, místem ponapravený přetlačil. 124 Ty, jenž v nepamětná léta Člověka sy postavil Na divadlo velké světa, Duší sy ho oslavil; Jaks ty řekl: Buď! hned vše bylo, Člověk, červ y ptactvo žilo, Na nebi pak duchové Stáliť k službám sluhové, Ty sy lidské pokolení Po vší zemi rozložil, Když chceš, kazýš v okamžení Národ, jejž sy rozmnožil; Jako vítr házý prstí, Tak ty lidmi, máš je v hrsti, Musý se, co ty chceš, stát, Ach! kdož se tě nemá bát. Pošlým z chaterného stavu Jasnou slávu daruješ, Korunuješ jejich hlavu, Když ctnost jejich spatřuješ, Štěstí bohabojným tvoříš, Nešlechetné hubíš, moříš, Oko tvé když pokyne, Království hned pomine, Ty sy setřel Balsazaře S tváři země jednu noc, 125 Nedočekal ranní záře! Ach! tvá jest to, Bože, moc, Sedechyáše pak zlého Svrhls s trůnu dustojného, Dav mu vyloupiti zrak, Hle! tak světlo měníš v mrak. Davida pak chudičkého Izraelis představil, Šalomouna vznešeného Mnohem víces oslavil; Pověst jeho v prudkém letu Rozhlásyla všemu světu Jeho moudrost, jmění, moc, Až tam, kdež jest věčná noc. Po dnes, Bože, korunuješ Slávou ctnostné mocnáře, VítěžstvímVítězstvím je ozdobuješ, Z králů činíš cýsaře; Nízkých na trůn pozdvíhuješ, Jasnou slávou osloňuješ, Rozděluješ koruny, Sázyš krále na trůny. Aj! hle Františkovi zase Nový trůn sy postavil, Milý Ti byl v každém čase, Ach! jak sy ho oslavil! 126 Na vznešenou hlavu jeho Cýsařství sy Rakouského Vstavil novou korunu, Sedí Dědic na trůnu. Rakouský se radůjž světe,světe Z dědičného cýsařství! Františkova sláva květe, Šíří se mu mocnářství; Stkví se jasně korunami, Vládne mocně krajinami, Ty to činíš, Bože, sámsám, Pod Františkem blaze nám. Kdož nám nyní může škodit, Když Bůh nás tak miluje? Když on lid svůj ráčí vodit, Kdo nám štěstí stavuje? Před ním hynou nepřátelé, Slovem poráží je cele, Pohlednutím umoří Obry, světy poboří. Přijmiž obět mysli vděčné Od nás, Pane důstojný! Zvučte chvály boží věčné Z naších ust v čas pokojný,pokojný Za milost nám prokázanou, Za korunu novou danou,danou 127 Františkovi cýsaři, Laskavému mocnáři. Pane, rač mu darovati Zdraví žádostivého, By mohl dlouho panovati K štěstí lidu věrného; Zdržůj celý Rakouský dům, Dokavadž svět nepadne v rum, Zvelebůjž jej vysoce, By se rozstkvěl široce. Připusť, připusť naše hlasy Před trůn velebnosti své, Obradůjž nás v tyto časy, Pane, všecko jestiť Tvé; Hospodine! naše sýlo! Učiň šťastné každé dílo Rakouského cýsaře, Dědičného mocnáře. Konec dílu čtvrtého.
E: av; 2002 128